Česká lékařská komora Strakonice

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

opět po roce před Vás předstupuji se zprávou o činnosti našeho okresního sdružení, k níž připojím i aktuality z činnosti ČLK jako takové.

K dnešnímu dni evidujeme v našem okresním sdružení 292 členů, což je z celkového počtu více než 58 tisíc členů komory sice možná malá, ale i tak významná část. Od posledního okresního shromáždění jsme přijali 10 nových kolegyň a kolegů: Barboru Frydrychovou, Nikolu Houdkovou, Martin Kadlece, Barboru Krupkovou, Tomáše Mikyšku, Karima Razaka, Ludmilu Richnavskou a jejího manžela Martina, Andreu Strakovou a  Miroslava Veselovského.

Dnes nás čekají volby členů představenstva, revizní komise, čestné rady a druhého delegáta sjezdu. Na tomto místě bych chtěl moc poděkovat za dosavadní činnost všem kolegyním a kolegům, kteří zastávají jakoukoliv pozici v orgánech okresního sdružení. Velmi si jejich práce vážím nejen já, ale – jak doufám – i všichni naši členové. Je naším společným zájmem, aby naše okresní sdružení bylo i nadále životaschopné a fungovalo ve prospěch svých členů.  Z mého pohledu se to zatím daří a pevně věřím, že to tak bude i po dnešních volbách.

Heslovitě zmíním několik bodů, kterými jsme se letos na okresní úrovni zabývali:

• kancelář komory vyřizuje administrativní agendu, zpracovává desítky žádostí, zajišťuje provozní aktivity, myslím, že ke spokojenosti našich členů a za to byl chtěl poděkovat naší paní sekretářce Renatě Kovářové;
• vydáváme diplomy celoživotního vzdělávání, což díky dohodě ČLK se zdravotními pojišťovnami umožňuje mj. určitou finanční bonifikaci,
• účastníme se výběrových řízení na krajském úřadě pro nové poskytovatele zdravotní péče,
• účastníme se sjezdu ČLK a porad předsedů OS ČLK,
• jako tradičně jsme poskytli finanční podporu, letos celkem 14 mladým lékařům ve věku do 30 let z našeho sdružení na zakoupení odborné literatury v celkové výši 19.815 Kč, představenstvo současně rozhodlo o tom, že částka ve výši 1500 Kč na 1 lékaře do 30 let bude poskytnuta i v příštím roce;
• snažíme se o podporu vzdělávacích aktivit na místní úrovni,
• naše okresní sdružení poskytlo 100.000 Kč jako dar pro výstavbu Domu lékařů v Praze, důstojného místa pro administrativní zázemí ČLK, ale současně i pro pořádání řady vzdělávacích akcí;
• pokračujeme v tradici Zdravotnických plesů, ten příští se bude konat 10. února 2024 a všechny Vás na něj zvu. Jsem upřímně rád za 2 věci, jednak že ples patří mezi top strakonické společenské aktivity a jednak za to, že ples si na sebe dokáže vydělat a nezatěžuje tak rozpočet našeho okresního sdružení, naopak přináší zisk.

Nyní mi dovolte přejít k celostátním tématům.

Jedním z důležitých orgánů komory, o kterém se zase tak často nemluví, je její Vědecká rada. Ta mj. vydává tzv. odborná stanoviska, která bývají zohledňována i při právních sporech u soudu. Jedno letošní stanovisko se týká problematiky překladu pacienta na „vyšší pracoviště“. Říká, že je-li lékařem pacientovi, s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav, indikována neodkladná zdravotní péče, kterou není stávající poskytovatel zdravotních služeb vzhledem k personálním a věcnému vybavení schopen poskytnout, je z odborného hlediska žádoucí postup, který spočívá v aktivním překladu pacienta na tzv. „vyšší“ pracoviště, případně do centra vysoce specializované péče. Aktivnímu překladu nebrání ani případná absence předchozí komunikace s vyšším pracovištěm, avšak lze ji z provozního pohledu doporučit. Pozor - případné odmítnutí přijetí pacienta vyšším pracovištěm z kapacitních důvodů v rámci komunikace není důvodem pro jiný než výše uvedený odborně žádoucí postup, který by měl být současně řádně zapsán ve zdravotnické dokumentaci pacienta.

Naopak - je-li lékařem pacientovi, s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav, indikována zdravotní péče, kterou není stávající poskytovatel zdravotních služeb vzhledem k personálním a věcnému vybavení schopen poskytnout, avšak nejedná se o neodkladnou péči, nevzniká ošetřujícímu lékaři povinnost zajistit indikovanou odbornou péči na náležitě vybaveném pracovišti, tzv. vyšším pracovišti, či v centru vysoce specializované péče, a to s odkazem na zákon o veřejném zdravotním pojištění, který tuto povinnost ukládá zdravotním pojišťovnám. Ošetřující lékař by měl v těchto případech pacienta, případně rodinné příslušníky o této skutečnosti poučit společně se zápisem do zdravotnické dokumentace pacienta.

V této souvislosti bych chtěl zmínit, že celostátně postupně klesá počet stížností na lékaře, které jsou řešeny před disciplinárními orgány ČLK. A pokud k nim dojde, dávají odvolací centrální orgány ve většině případů za pravdu závěrům šetření okresní revizní komise a čestné rady. To svědčí o vysoké úrovni jejich práce. Jsem rád, že to platí i pro naše okresní sdružení.

Před týdnem se konal v Praze sjezd delegátů. Jak jste jistě zaznamenali, novým viceprezidentem se stal dosavadní předseda sekce mladých lékařů ČLK, gynekolog a porodník ze VFN MUDr. Jan Přáda. Proběhly i volby čestné rady a revizní komise, kde také proběhla částečná generační výměna členů.

Témata sjezdu se zcela logicky – ve světle aktuálně řešených problémů – točila kolem 3 hlavních bodů. Zákoník práce, úhradová vyhláška, a to vše v kontextu perspektivy českého zdravotnictví.

Na všechny v současné době diskutované problémy je nepochybně nutné nahlížet v kontextu udržitelnosti kvality a dostupnosti zdravotní péče v Česku. Projekce demografického vývoje dává jasně tušit, že v odstupu zhruba dvaceti let nejspíše nastane pro systém zdravotnictví a sociální péče závažný scénář, 5 milionů občanů ČR bude ve věku nad 65 let. Již ale v horizontu 10 let nastane vzestup prevalence chronických onemocnění o desítky procent – diabetes o 20%, zhoubné nádory o 27 %, Alzheimerova nemoc o 115 %.

Další problém bude spočívat v tom, že dojde k personální krizi v segmentu zdravotnictví. Ta bude dána především nepříznivým demografickým vývojem mezi zdravotníky, kdy již v současné době v řadě oborů tvoří lékaři  ve věkové skupině 65+ přes 40%. Jde zejména o obory – všeobecné praktické lékařství, PLDD, chirurgie, vnitřní lékařství, pneumologie, anesteziologie či alergologie a klinická imunologie. Další obory jsou na tom ale jen o něco lépe, navíc existují významné regionální rozdíly. V tomto ohledu je pozitivní zpráva, že lékařské fakulty na popud vlády začaly před několika lety přijímat asi o 30 procent větší počet studentů. Dle statistik UZIS se podíl absolventů s českým občanstvím, kteří po ukončení studia nastupují do pracovního poměru v českém zdravotnictví, pohybuje kolem 90 – 93 %, u slovenských absolventů českých LF se tento poměr v posledních letech zvýšil z 40 na 60%. Nadále platí feminizace zdravotnictví, kdy podíl žen mezi studenty LF je dlouhodobě přibližně 65%.

Vypočte-li se – čistě matematicky – potřebný počet lékařů v nemocnicích ve vztahu k počtu lůžek podle tzv. personální vyhlášky, je aktuální deficit 2 tisíce lékařů. K tomu je znovu třeba připomenout, že jsou významné regionální a oborové rozdíly. A tak do hustoty sítě mluví čím dál víc nejen otázky (mnohdy medicínsky pochopitelné) centralizace péče a racionalizace rozsahu lůžkových kapacit, ale i personální kapacity.

Například počtem jednotek intenzivních lůžek významně převyšujeme běžný evropský standard, v ČR jde o 54 lůžek na 100 tisíc, v Německu je to 32, Rakousku 28, Belgii 20, Švédsku 6,3. Ale tento pohled na síť nelze úplně zjednodušovat na hodnocení jednoho parametru bez komplexnějšího pohledu, a tom bychom jistě mohli diskutovat dlouhé hodiny a dny.

Navíc se personální deficit samozřejmě netýká jen lékařů, ale i nelékařských pracovníků, kde je problematika o to složitější, že zdravotnické školy – na rozdíl od lékařských fakult -  zatím flexibilně nezareagovaly. Ve Strakonicích se naštěstí před 5 lety podařilo prosadit vznik detašované pobočky českobudějovické střední školy, což bude mít snad ve střednědobém horizontu pozitivní dopad.

Ekonomická perspektiva zdravotnictví na nejbližší 1 – 2 roky je zatím díky vytvořeným rezervám největší zdravotní pojišťovny v zemi relativně dobrá. Přesto se pojišťovenský systém začíná dostávat do deficitu, ten je jen u VZP v příštím roce plánován na 8 miliard Kč. Oborové pojišťovny jsou na tom ale významně hůř. Dynamika výnosů a nákladů má navíc i do budoucna nepříznivý trend. Má na to vliv řada faktorů na příjmové i výdajové straně systému. Jsou to zejména zvyšující se náklady s ohledem na stárnutí populace, vysoké náklady na centrové a inovativní léky. S tím souvisí i nárůst počtu státních pojištěnců, kde i přes nárůst sazby v posledních letech, zůstává tato skupina pod běžnými zaměstnaneckými odvody na zdravotní pojištění. Všechny zásahy na příjmové straně systému mají pochopitelně globální hospodářský dopad. Mnoho let se hovoří o nějaké formě vícezdrojového financování, o vyšší spoluúčast pacientů. Tomu brání zejména nedostatek politické vůle. Je jasné, že i na výdajové straně budou hledány cesty pro zvýšení vnitřní efektivity systému. To se týká hlavně tvorby sítě, centralizaci, posílení role primární péče, efektivní prevence či lékové politiky. I to by bylo na dlouhou debatu.

Každopádně je jasné, že bez dostatku lékařů a ostatních zdravotníků se české zdravotnictví neobejde. Proto se jeví logické vnímat jejich požadavky a hledat vzájemnou dohodu, která by umožnila dlouhodobou personální, ale současně ekonomickou udržitelnost systému. Diskutuje se o formě práce ve službách. Ty pochopitelně k lékařskému povolání patří – ale napříč všemi obory a druhy péče. Protože naši pacienti – jak hospitalizovaní, tak ambulantní – potřebují zdravotní péči 24/7. Novela zákoníku práce vyvolaná transpozicí evropských směrnic byla rozbuškou, která zažehla současnou vlnu protestů zejména nemocničních lékařů, kteří vypovídají dohody z přesčasové práce.

Česká republika však není jediný místem na světě, které řeší podobné problémy. Diskutuje se všude, personální problém je napříč Evropu a každá země k tomu má podobné nástroji. Základem musí být diskuse, vzájemné naslouchání si, stanovení priorit státu, ale i nastavení kormidla pro další směr českého zdravotnictví. Nepomáhají tomu nekonzistentní úhradové mechanismy za poskytovanou péči, ale i některé legislativní překážky.

Pro příští rok favorizuje vyhláška některé obory – jednodenní medicínu, PLDD, paliativní medicínu. Někdy však v úhradových mechanismech vznikají paradoxní situace, kdy za stejný výkon (například ultrazvukové vyšetření) dostává jinak zaplaceno kardiolog a jinak internista.  Dobré by asi bylo zohlednit i regionální dostupnost péče, což ale zatím legislativně nejde. Někteří si přitom hodně slibují od chystané novely zákona o zdravotním pojištění, je však potřeba počkat na definitivní znění, aby to nedopadlo jako vždycky. Z pohledu prevence nadále chybí systém bonusů a malusů zohledňující přístup pojištěnců ke zdravému životnímu stylu. Není dořešena udržitelnost systému pohotovostí zejména z pohledu personálních kapacit. Snižuje se bonifikace za diplom CŽV, nakonec zcela vymizela bonifikace PL za účast na pohotovostní službě. Ta má být údajně řešena zákonem. Uvidíme.

Ať tak či onak, musíme být hrdí na to, v jaké kvalitě jsme stále schopni v Česku poskytovat zdravotní péči, ačkoliv máme někdy pocit, že to veřejnost dostatečně nevnímá. Máme ale také spoluzodpovědnost za to, že podobný stav uchováme i pro budoucnost. Nebude to ale lehké. Žijeme v globálně složitém světě, který se někam řítí a nejsem si úplně jistý, že správným směrem a že to máme zcela pod kontrolou. Přesto – medicínu čeká jistě skvělá budoucnost, díky inovacím se naše diagnostické a terapeutické postupy posunou tam, kam jsme ani nedoufali. Že to ale bude trochu jiná medicína a že to pro nás lékaře nebude o nic jednodušší než dřív, je celkem jasné.

Přeji nám všem, abychom si další medicínský rozvoj užili v co nejlepší fyzické a psychické kondici.

Děkuji všem za spolupráci.

MUDr. Michal Pelíšek